„Návod“ pro psaní závěrečné odborné práce

(bakalářská / diplomová práce)

 

Následující text je jakýmsi návodem v bodech, jedním z mnoha, jak postupovat při psaní odborného textu. Text vznikl na základě dvacetileté zkušenosti s psaním textů a na základě chyb, jichž jsem se “kdysi” jako úplný začátečník dopouštěl, jichž se dnes dopouštejí především moji studenti a k nimž jsem dodnes často svou leností nebo nedbalostí sváděn.

Varování první: Pozor na dlouhá souvětí! 🙂

 

Téma a struktura práce

Argumentem pro volbu tématu není to, že o něm doposud nikdo nepsal – třeba je hloupé a zbytečné. Volbu, důležitost a přínos tématu je třeba věcně zdůvodnit.

Vždy, když si zvolíte téma práce, měli byste si zapsat i příslušné semináře na příslušné katedře, tedy pod zkratkou KCJ.

Na začátku si tedy pečlivě zvolte téma. Načrtněte si také osnovu práce, metodu, cíl. Ty můžete během psaní zpřesňovat. Obtížné je však psát text, o němž nevíte, jaký by měl být jeho cíl a proč ho vlastně tvoříte.

Již na začátku psaní si vytvořte „kostru“ práce: obsah – úvod – pracovní názvy kapitol a jejich obsah – závěr – summary – seznam pramenů a literatury, do níž budete postupně doplňovat podkapitoly a do kapitol a podpkapitol obsah. Je to lepší pro Vás i pro vedoucího Vaší práce, než když píšete jednotlivé kapitoly samostatně a teprve na závěr je kompletujete do celku práce. Nevadí, že některé kapitoly naplníte obsahem až na závěr. Důležité je, že při takovém psaní máte perspektivu práce před sebou, vidíte, jak a na co kapitoly navazují, jaká je jejich struktura, délka, zda se Vám neopakují témata apod.

 

Rešerše. Literatura a prameny

Po volbě tématu proveďte důkladnou rešerši literatury a pramenů k tématu. Je dobré vědět, kdo už se tématem zabýval, zda a jakým způsobem je téma popsáno v literatuře, nebo Vaše práce bude průkopnická. Provádět rešerši až na konci psaní je marnost!

 

Základní zdroje pro rešerši

a) internetové zdroje: – Česká národní bibliografie

  • informační zdroje (vnější a vnitřní) zpřístupňované Univerzitní knihovnou OU
  • katalogy velkých knihoven (NK Praha, MZK Brno, VK Olomouc, MSVK Ostrava, UK OU Ostrava)
  • elektronické databáze bibliografických údajů i fulltextů (viz informační zdroje vnější, zpřístupňované Univerzitní knihovnou OU)
  • Google Scholar a Google
  • bibliografické údaje v databázi českých slavistů a bohemistů
  • www stránky Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
  • Český národní korpus (pokud to vyžaduje téma práce)
  • oddíl Odkazy na webu kcj.osu.cz

b) seznamy pramenů a literatury v základních monografiích (obvykle na konci nebo v poznámkách a odkazech)

c) základní odborné časopisy, sborníky, slovníky, zejména Naše řeč, Slovo a slovesnost (on-line), Český jazyk a literatura, Listy filologické, Studie z aplikované lingvistiky, Acta onomastica – vždy byste měli projít minimálně posledních 10–20 ročníků, pokud je časopis dostupný pouze v papírové podobě

d) bibliografické údaje u příslušných hesel v Novém encyklopedickém slovníku češtiny (on-line), popř. v Kapitolách z dějin české jazykovědné bohemistiky

 

Bibliografické údaje literatury a pramenů, které se vztahují k Vašemu tématu, včetně citací, si zapisujte hned od začátku v náležité podobě. Ušetříte si tak spoustu času a nervů s dohledáváním údajů a stránek a kompletováním seznamu pramenů a literatury při dokončování práce.

Nevyhýbejte se zahraniční literatuře, anglické, polské, slovenské nebo německé.

V době překladačů a obecné znalosti angličtiny to není problém!

Při práci na úvodu práce se seznámíte se základní literaturou, osvojíte si terminologii oboru. Současně také začněte vytvářet materiálovou bázi práce.

Ještě dříve, než začnete excerpovat, je třeba si jasně vymezit soubor pramenů, např. textů, které budete excerpovat. Rozhodně by to neměl být nahodilý soubor typu „co bylo po ruce v nejbližší knihovně“ nebo „co mám doma“. Soubor pramenů by měl být jasně vymezen ve vztahu k tématu a cílům práce. Jeho podrobná charakteristika, stejně jako popis zvolené metody nebo popis výzkumu, musí být uvedeny v práci.

Ideální pro uchování dat a jejich následné statistické zpracování, vytváření grafů a tabulek, vyhledávání informací apod. je tabulka v programu Microsoft Excel.

Nezapomínejte si také průběžně vytvářet seznam pramenů, pokud s nimi pracujete.

 

Jak citovat

Důležitou součástí odborné práce je citace pramenů a literatury; nezapomeňte však také na parafrázování – vše není třeba doslovně citovat. Zdroj však uvádíme vždy, s výjimkou obecných pravd typu země je kulatá, Praha je hlavní město; kritériem je důležitost informace ve vztahu ke zpracovávanému tématu.

!Pamatujte: v bibliografii je třeba uvádět jen ty údaje, které identifikují text, ne např. ISBN či ISSN (to slouží pouze knihovníkům), ale v případě časopisecké studie musí být uvedeny strany.

!Používejte zkrácené citace pramenů a literatury; plnou citaci najde čtenář v závěrečném seznamu. Položky řaďte dle abecedy.

!V textu pak používejte jednotný způsob zkráceného odkazování na zdroje: xxxxx (Pleskalová 2003, s. 45) xxxx; v stejný typ používejte i tehdy, pokud odkazy uvádíte v poznámce pod čarou.

!Při bibliografických záznamech se lze přidržet vzoru níže, ale lze též uvádět rok vydání hned za jméno, např. GREPL, Miroslav – KARLÍK, Petr (1998). Skladba češtiny. Olomouc.

!Pokud pracujete s více texty téhož autora z jednoho roku, pak používejte odlišení písmeny, např. xxxxx (Pleskalová 2003a, s. 45; Pleskalová 2003b, s. 678) xxxx. Nezapomeňte stejně oba zdroje odlišovat v seznamu literatury.

 

Možné způsoby citování

Monografie

GREPL, Miroslav – KARLÍK, Petr. Skladba češtiny. Olomouc 1998.
PLESKALOVÁ, Jana. Stará čeština pro nefilology. Brno 2003.

Článek v periodiku

HORÁLEK, Karel. Sémantika a gramatika. Slovo a slovesnost 36, 1975, s. 81–83.

HOŘENÍ, Zdeněk. Zrození města. Rudé právo 36, 1955, č. 294, 23. 10. 1955, s. 3.

MAJTÁN, Milan. Z urbanonymie mesta Krupiny. Slovenská reč 44, 1979, s. 71–82.

Poznámka: Většina časopisů má v rámci jednoho ročníku kontinuální stránkování, např. 1–238 rozložených do 5 čísel – jednotlivá čísla časopisu tedy není třeba uvádět.

Část kolektivní monografie

PLESKALOVÁ, Jana. Jméno pomístní. In Karlík, P. – Nekula, M. – Pleskalová, J. (eds.), Encyklopedický slovník češtiny. Praha 2002, s. 204–205.

ŠRÁMEK, Rudolf. Onomastika. In Pleskalová, J. et al., Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky. Praha 2007, s. 377–425.

Studie ve sborníku

NEKULA, Marek. Hus – Husova, Žižka – Žižkov…: Toponyma a ideologie. In Čornejová, M. – Kosek, P. (eds.), Jazyk a jeho proměny. Prof. Janě Pleskalové k životnímu jubileu. Brno 2008, s. 178–194.

Elektronický zdroj

BAĎURA, Jaroslav. Cedule v česko-polském pohraničí ničí vandalové, vadí jim dvojjazyčný nápis. iDNES, 14. 1. 2010. [online; cit. 2014-04-15]. Dostupné z WWW: <http://zpravy.idnes.cz/cedule-v-cesko-polskem-pohranici-nici-vandalove-vadi-jim-dvojjazycny-napis-1uo-/domaci.aspx?c=A100114_1318546_domaci_itu> .

Geonames [online; cit. 2014-04-08]. Dostupné z WWW: <http://geoportal.cuzk.cz>.

Diplomová práce

SLEPIČKA, Jan. Toponymie na katastru Ostravy-Hrabové v historické perspektivě. Bakalářská práce, Filozofická fakulta Ostravské univerzity. Ostrava 2012.

Archivní pramen

Kronika obce Hošťálkovic, 1. díl. Archiv města Ostrava, fond Místní národní výbor Hošťálkovice 1935 (1945)–1976; inv. č. 22.

 

Po zpracování úvodu přistoupíte k analýze materiálu. Nebojte se klást si otázky, polemizovat s autoritami a literaturou. Ovšem jen poučená polemika má cenu a může přinést výsledky; vždy je třeba na zdroje odkazovat a citovat důležité pasáže, s nimiž pracujete. V ostatních případech používejte parafrázi.

Při psaní úvodu i stati práce nezapomínejte v textu odkazovat (poznámky pod čarou nebo na konci kapitol či celého textu). V odkazech v textu nebo v poznámkách se objevují nejen údaje citovaných dokumentů, ale také drobné poznámky, odkazy na přílohy, na další literaturu, např. viz též, srovnej, viz příloha č. 5, viz kap. 8, srov. BOHUŠ 1978.

 

Časté prohřešky při psaní závěrečné práce

Pamatujte, že za viz nepíšeme tečku!

Za poslední číslicí (při desetinném číslování částí textu) nepíšeme tečku, např. 2.1.3 Funkční pojetí jazyka, nebo 3.0 K vymezení normativní gramatiky.

Na konci bibliografického údaje ale tečku píšeme!

Větu nikdy nezačínejte číslicí, např. 23. 5. 1918 došlo k další pozoruhodné události. – Vždy lze najít způsob, jak se tomu vyhnout, např. Dne 23. 5. 1918 došlo…

Iniciály u jmen rozepisujeme nebo osobní jména uvádíme jen v podobě příjmení, např. Jazykovědec J. Gebauer se zapojil do práce na naučném slovníku. Jazykovědec Jan Gebauer… / Jazykovědec Gebauer… / Gebauer …

V bibliografických údajích nikdy neuvádíme akademické ani vědecké tituly.

Citace uvádějte buď v uvozovkách, nebo kurzivou!

Pamatujte: rozmezí let a stran – dlouhá pomlčka bez mezer!

Na konci řádků nesmí být neslabičné výrazy.

Používejte Internetovou jazykovou příručku (on-line)!

 

Formát práce

Pokud nevíte, jak co psát, obracejte se buď na normu bibliografické citace v případě odkazů, nebo na texty „dobrých autorů“, např. kvalitní monografie z oboru (nakladatelství Academia, Host, LN).

Používejte Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Pravidla českého pravopisu, Akademický slovník cizích slov a Internetovou jazykovou příručku (vše on-line).

Každá práce má svá specifika. Snažte se však, aby text působil jednotně (grafická úprava, citace, poznámky). Text je organický celek, nezapomínejte odkazovat na kapitoly, kde jste se problému již věnovali, nebo na přílohy, slovníky v závěru práce.

Na konci práce by se měl objevit seznam zkratek, seznam příloh; doporučuji podle tématu práce také vytvořit rejstřík.

Pamatujte, že práce je Vaší vizitkou a vedoucí práce není povinen opravovat Vaše pravopisné  a stylistické chyby.

Před odevzdáním text nechte alespoň dvakrát několik dní tzv. uležet a potom si jej odpočinutýma očima přečtěte. Odstraníte tak zbylé chyby. U obhajoby se nebudete muset uchylovat k trapné výmluvě, že jste ty chyby už nevnímali.

Při formátování textu se vyhýbejte mezerníku. Používejte funkce, které nabízí program Microsoft Word.

Neobvyklé grafické znaky např. ł, ъ, ь, Æ najdete v Mapě znaků. Je výhodné naučit se také klávesové zkratky pro častou používané znaky, např. Alt+69……@.

Rejstřík a obsah vytvoříte pomocí automatické funkce ve Wordu.

Nezapomeňte na Nápovědu pro Microsoft Word nebo na uživatelský manuál.

Práci si zálohujte a také si vždy svou např. týdenní práci posílejte do své e-mailové schránky.

 

Konzultace jsou nezbytné

Využívejte možnosti osobních nebo e-mailových konzultací s vedoucí nebo vedoucím své práce. Konzultace by však vždy měla být na téma konkrétního problému nebo nad hotovým textem. Zbytečné jsou konzultace pro Váš pocit, že by to udělalo učiteli „radost“.

Pokud posíláte e-mail s dotazem či textem práce, je vhodné, abyste do předmětu napsali např. „DP-Novotna-opravena verze kap. 2-datum“ a do textu mailu pak stručně napsali, co je obsahem přílohy či podstatou dotazu. Přiložené soubory prosím také nazývejte stručně, ale věcně, např. „BC-Kubatova-uvod a bibliografie-datum“.

Soubory nazvané „diplomka“ nebo „text“ odeslané z nepodepsaných mailů číst nebudu.

 

Závěr a summary

Závěr práce není nutným zlem. Je to souhrn výsledků práce, ne jen suma prázdných konstatování. Řada lidí bude číst právě jen závěr. Dejte si na něm záležet!

Závěrečné cizojazyčné resumé (anglicky Summary!) si dejte přeložit nebo alespoň zkontrolovat někým, kdo daný jazyk bezpečně ovládá.

Dávejte pozor na termíny! Pomůže Vám buď odborná literatura v knižní podobě, nebo texty zpřístupněné na Internetu. Pozor na taková nedopatření jako rukopis > handwriting (!manuscript), příjmení > prename (!surname / last name), literární věda > literary science (!literary criticism), jazyk > tongue (!language).

 

Základní doporučená literatura

ČERNÁ, Anna – SVOBODOVÁ, Ivana – ŠIMANDL, Josef – UHLÍŘOVÁ, Ludmila. Na co se nás často ptáte. Ze zkušeností jazykové poradny. Praha 2002.

ČMEJRKOVÁ, Světla – DANEŠ, František – SVĚTLÁ, Jindra. Jak napsat odborný text. Praha 1999.

ECO, Umberto. Jak napsat diplomovou práci. Olomouc 1997.

Internetová jazyková příručka (http://prirucka.ujc.cas.cz).

PRAVDOVÁ, Markéta (ed.). Jsme v češtině doma? Praha 2012.

SVOBODOVÁ, Jana. Průvodce českou interpunkcí. Opava 2003.

 

Pro onomastické práce:

ŠMILAUER, Vladimír. Úvod do toponomastiky. Praha 1966, s. 193–196.

ŠMILAUER, Vladimír. Diplomní práce o pomístních jménech. Zpravodaj Místopisné komise ČSAV 14, 1973, s. 553–556.

ŠRÁMEK, Rudolf. Metodický návod k výstavbě diplomové nebo seminární práce z onomastiky. Zpravodaj Místopisné komise ČSAV 15, 1974, s. 201–211.

 

______________________________

zpracoval Jaroslav David

Vytvořeno 26. 6. 2006

Aktualizováno 9. 12. 2018