Jaroslav Hubáček

(27. 4. 1929 ‒ 28. 1. 2020)

Erudovaný český bohemista, první rektor Ostravské univerzity, bývalý děkan Filozofické fakulty OU, v minulosti též vedoucí katedry českého jazyka FF OU a později její emeritní profesor se narodil do rodiny jemnického železničáře. Není pochyb, že raná léta strávená
v bezprostřední blízkosti železniční stanice se zásadně promítla do profesorova pozdějšího profesního života. Poté, co vystudoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně obory český jazyk a hudební výchova, vedla jeho další cesta do Ostravy. Doba normalizace bohužel jeho odbornému růstu po téměř dvě dekády nepřála ‒ ačkoli se v roce 1969 Jaroslav Hubáček řádně habilitoval na tehdejší Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnes opět Masarykova univerzita), docentem z politických důvodů jmenován nebyl a souhlas k nové habilitaci obdržel teprve po dlouhých sedmnácti letech. Vědeckou hodnost profesora pak získal po řádném profesorském řízení, které proběhlo na téže fakultě v roce 1990. Profesora Hubáčka však dočasná nepřízeň osudu nezlomila a po celou svou aktivní kariéru se s plným nasazením věnoval vědě, svým studentům, kolegům i milované ostravské alma mater, na které strávil rovných 50 let.

Badatelskou pozornost zaměřil Jaroslav Hubáček především na oblast sociolektů. Jeho definice sociolektu/slangu je stále hojně citována v odborných publikacích domácí i zahraniční provenience. S odkazem zakladatele ostravské sociolektologické školy se nadále běžně setkáváme nejen na tradičních plzeňských konferencích o slangu a argotu nebo putovních pracovních setkáních lexikologů z Katedry českého jazyka FF OU, Ústavu pro jazyk český
AV ČR, Ústavu románských jazyků a literatur FF MU a Ústavu románských studií FF UK, ale např. též na colloques international d’argotologie, kolokviích konaných pod patronátem Université Paris Descartes (především profesora Jean-Pierre Goudailliera).

Profesor Jaroslav Hubáček během svých sta „odučených“ semestrů na ostravské akademické půdě vychoval stovky absolventů, milovníků českého jazyka. Mnohým z nás ‒ svým posluchačům i kolegům ‒ se navždy vryl nejen do paměti, ale především se nezapomenutelně zapsal do našich srdcí. Bylo mi ctí být jednou z posledních doktorandek vyučujícího nesmírně pracovitého, vytrvalého, systematického, zodpovědného, a zároveň také člověka milého, skromného, upřímného, společenského a přátelského.

Lucie Radková, Filozofická fakulta Ostravské univerzity, Ostrava

Vzpomínka prof. PhDr. Marie Čechové, CSc.

10. listopadu 2021

Zpívající sociolektolog Jaroslav Hubáček

Když se na mne začátkem listopadu loňského roku obrátila Hubáčkova žákyně z ostravské filozofické fakulty Lucie Radková, zda bych nepřispěla do knížečky věnované dvěma předním pracovníkům ostravské bohemistiky, ode mne požadovala vzpomínku na pana profesora Jaroslava Hubáčka, protože mě přiřadila k osobnostem, „které měly k našim váženým členům katedry vřelý vztah“, nemohla jsem odmítnout.

Kdy jsem se poprvé potkala s Jaroslavem Hubáčkem, si přesně nevzpomínám, ale setkávali jsme se od 80. let vcelku pravidelně na konferencích v Čechách, na Moravě, na Slovensku i
v Polsku. On mě zval k přednáškovému pobytu v Ostravě a do komisí pro obhajoby kandidátských (dnes doktorských) prací, já jsem ho zvala na konference, které jsem organizovala na Filozofické fakultě UK. Např. se zúčastnil konference o česko-slovenských jazykových vztazích, na níž podal nástin studia slangů v obou našich lingvistikách
z konfrontačního pohledu (Slavica Pragensia XXX, s. 93‒97).

Od druhé poloviny 90. let byl pravidelným účastníkem ústeckých bohemistických konferencí, které přispěly k prohloubení našich vzájemných odborných i přátelských kontaktů. U těchto tematických konferencí se zastavím. Organizovaly jsme je s Dobravou Moldanovou téměř po dvě desetiletí; byly přínosné mj. tím, že se na nich potkávali jazykovědci s literáty, konference tak spojovaly k řešení společných témat bohemistiku jazykovědnou i literární. Profesor Hubáček na nich pochopitelně zůstával věrný svému celoživotnímu zaměření na lexikologii, zvláště na slangy.

Tak na konferenci Žena ‒ jazyk ‒ literatura přednášel o tvoření přechýlených názvů (sb. 1996, s. 271‒273), na setkání Konec a začátek v jazyce a v literatuře postihl vznik a současný stav sociolektů (sb. 2001, s. 89‒91), vrátiv se k slangu, který ho provázel od dětství, k slangu (sociolektu) železničářskému (viz už jeho publikaci z r. 1974), neboť jeho otec byl přednostou stanice a bydlili v nádražní budově, jak bývalo běžné.

Vystupoval i na následujících ústeckých konferencích, konferenci Čas v jazyce a v literatuře obohatil svým výkladem o sémantice slova čas (sb. 2005, s. 47‒49), podal komplexní pohled na tento lexém, náležející k jádru slovní zásoby: „Jeho obsahovou dimenzi lze metaforicky vyjádřit přirovnáním k jednosměrné ulici, v níž platí absolutní zákaz zastavení“ (s. 48). Krátký, ale obsahově nabitý text zakončil jako znalý hudebník ‒ nejenže spolu s češtinou vystudoval hudební výchovu, ale byl to výborný zpěvák (k tomu se ještě vrátíme) ‒ připomenutím a citováním slov z působivé vokální skladby Karla Orffa Sunt lacrimae rerum (Jsou slzy věcí).

Na další konferenci, Prostor v jazyce a v literatuře, jsme se seznámili s jeho úvahou a výkladem o současném stavu tzv. sociální dialektologie (publikováno 2007, s. 145‒148): záslužně shromáždil všechny pojmy (od slangu až po sociolekt) z dané oblasti, posoudil je a hierarchizoval. Na tomto místě připomeňme jeho podíl na řadě dalších sborníků z konferencí, zvláště (ale nejen) z plzeňských konferencí o slangu a argotu.

Na příští konferenci Ty, já, oni v jazyce a v literatuře přednášel a v odpovídajícím sborníku psal o metaforizaci (metaforickém přenášení pojmenování) jako o produktivním pojmenovacím postupu právě v sociolektech (sb. 2009, s. 241‒246). Na poslední námi organizovaném ústeckém setkání, Minulost, přítomnost a budoucnost v jazyce a v literatuře, podal souhrnný pohled na podíl sociolektů na vývoji češtiny (sb. 2010, s. 95‒100) se stanoviskem, že je třeba zachycovat zaniklé či zanikající profese, věnovat se neologismům v sociolektech i procesu terminologizace profesionalismů.

Všechny ústecké konference byly zároveň společenskými akcemi, pro každou z nich literáti
(V. Müller, J. Peřina) připravovali exkurze do kulturně významných míst v regionu, jako do Libochovic, rodiště Jana Evangelisty Purkyně (ústecká univerzita nese jeho jméno), na hrad Střekov, do lobkovického zámku a galerie v Roudnici, do skanzenu Zubrnice se starou venkovskou školu, na hrad Házmburk, sídlo významného rodu Zajíců z Házmburka. Součástí kulturního programu byla vždy i divadelní představení vynikajících ústeckých scén a samozřejmostí byl společenský večer spojený s hudbou a tancem. A právě při těchto příležitostech vynikal krásný zvučný tenor sólisty Pěveckého sdružení moravských učitelů, Jaroslava Hubáčka, který interpretoval nejrůznější žánry, od písní lidových až po Janáčkem zhudebněné Bezručovy básně. I jako tanečník vynikal Jaroslav se svou vysokou, jako svíčka rovnou postavou.

Bylo přirozené, že při takových a podobných neformálních setkáních přicházela řeč nejen na problémy odborné, na spolupráci mezi pracovišti, na příští konference… ‒ to pochopitelně chybí na současných online konferencích, ale i na soukromé a osobní věci, takže k našemu spříznění přispělo i zjištění, že profesor Hubáček i můj muž byli Jaroslavové, oba nadšení muzikanti (s oblibou mj. k Leoši Janáčkovi), oba narozeni na Jaroslava, tedy 27. dubna, ve znamení Býka, jen J. Hubáček o nějaký ten rok dříve. K tomu se Jaroslav příležitostně vždy vracel.

Když jsem se vrátila na FF UK, tentokrát do Ústavu bohemistických studií, už jsem konference neorganizovala, pouze jsem se zúčastňovala akcí pracoviště na témata výuky cizinců, jich se však profesor nezúčastňoval. Přesto jsme se setkávali, a to na Jihočeské univerzitě, kam jsem jezdila k doktorským zkouškám a obhajobám. On se mezitím na přání manželky a dětí přestěhoval právě do jižních Čech, nedaleko Českých Budějovic, do domku, který vybudovali jeho potomci. Ale profesor Hubáček zůstával duší Moravan, ve vzpomínkách se stále vracel
k Ostravě, kde prožil většinu života, i když se v ní nenarodil.

Ke konci života, kdy ztrácel sluch, už i telefonické kontakty řídly, protože při nich musela být nápomocna manželka, zůstávaly pak jen e-maily.

Jaroslava si uchovávám v paměti jako člověka ryzího charakteru, který se neměnil podle toho, jak stoupal na žebříčku společenských a akademických hodností, ostatně k nim se dopracovával dlouho a jen a jen svou prací.

Na přítele Jaroslava Hubáčka nezapomínám.

Výběrová bibliografie

Monografie a studie

HUBÁČEK, Jaroslav (1960): Výrazný přednes. Ostrava: Vysoká škola báňská v Ostravě. 41 s.
HUBÁČEK, Jaroslav (1962): Průzkum jazykových znalostí absolventů JSŠ ‒ nynějších posluchačů PI v Ostravě. In Sborník prací Pedagogického institutu v Ostravě. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s. 147‒170. (spoluautor A. Knop)
HUBÁČEK, Jaroslav (1964): Frekvence větných typů v současné české novele. In Sborník prací Pedagogického institutu v Ostravě. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s. 17‒38. (spoluautor M. Dvořáček)
HUBÁČEK, Jaroslav (1964): Metaforické názvy v železničářské mluvě. Naše řeč, 47, č. 2, s. 74‒81.
HUBÁČEK, Jaroslav (1966): K názvům vlaků. Naše řeč, 49, č. 3, s. 151‒154.
HUBÁČEK, Jaroslav (1966): K otázce slangu ostravských studentů. Slezský sborník, 64, č. 4, s. 552‒555.
HUBÁČEK, Jaroslav (1966): O železničářském slangu. Železničář, č. 9, s. 176.
HUBÁČEK, Jaroslav (1966): Zdroje a způsoby tvoření slangových pojmenování železničářských. In Sborník prací Pedagogické fakulty v Ostravě, D‒l. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s. 3‒31.
HUBÁČEK, Jaroslav (1968): Příspěvek k poznání fonologického systému běžně mluveného jazyka u nejmladší generace města Ostravy. In Sborník prací Pedagogické fakulty v Ostravě, D‒3. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s. 7‒17. (spoluautorka Z. Čermáková)
HUBÁČEK, Jaroslav (1970): O železničářském slangu. In Sborník prací Pedagogické fakulty v Ostravě, D‒5. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s. 3‒8.
HUBÁČEK, Jaroslav (1971): Onomaziologické postupy ve slovní zásobě slangů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 78 s.
HUBÁČEK, Jaroslav (1972): O zvukové stránce českého jazyka. Ostrava: Pedagogická fakulta v Ostravě. 81 s.
HUBÁČEK, Jaroslav (1973): Přenášení slovního významu jako pojmenovávací postup ve slanzích. Naše řeč, 56, č. 3, s. 124‒134.
HUBÁČEK, Jaroslav (1974): Výrazný přednes. Ostrava: Pedagogická fakulta v Ostravě. 120 s.
HUBÁČEK, Jaroslav (1974): Železničářský slang. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 130 s.
HUBÁČEK, Jaroslav (1975): Distribuce onomaziologických postupů ve slovní zásobě jednoho slangu. Slovo a slovesnost, 36, č. 2, s. 104‒109.
HUBÁČEK, Jaroslav (1975): O slangu. In Sborník prací Pedagogické fakulty v Ostravě, D‒9. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s. 3‒16.
HUBÁČEK, Jaroslav (1975): O slangu vagonářů ve Studénce. In Sborník prací Pedagogické fakulty v Ostravě, D‒11. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s. 15‒24.
HUBÁČEK, Jaroslav (1976): Cvičné texty ke studiu českého jazyka na pedagogické fakultě. Ostrava: Pedagogická fakulta. 117 s. (spoluautorka N. Bayerová)
HUBÁČEK, Jaroslav (1977): Slang zaměstnanců Dopravního podniku města Ostravy. In Sborník prací Pedagogické fakulty v Ostravě, D‒13. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s. 21‒34.
HUBÁČEK, Jaroslav (1978): Aspekty slangu. In Sborník přednášek z konference
o slangu a argotu v Plzni v září 1977. Plzeň: Samostatná pedagogická fakulta v Plzni, s. 10‒14.
HUBÁČEK, Jaroslav (1978): O zvukové stránce českého jazyka. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 146 s.
HUBÁČEK, Jaroslav (1979): K slangovým názvům zájmovým a profesním. In Zborník Filozofickej fakulty Univerzity Komenského. Bratislava: Univerzita Komenského, s. 91‒95.
HUBÁČEK, Jaroslav (1979): O českých slanzích. Ostrava: Profil. 170 s.
HUBÁČEK, Jaroslav (1979): O slangu z hlediska jazykové kultury. In Aktuální otázky jazykové kultury v socialistické společnosti. Praha: Academia, s. 212‒216.
HUBÁČEK, Jaroslav (1980): Kultura mluvené řeči. Ostrava: Pedagogická fakulta v Ostravě. 158 s.
HUBÁČEK, Jaroslav (1981): O českých slanzích. 2., přepracované a doplněné vydání. Ostrava: Profil. 214 s.
HUBÁČEK, Jaroslav (1982): K onomaziologickým postupům ve slovní zásobě slangů. In Sborník přednášek z II. konference o slangu a argotu v Plzni 1980. Plzeň: Pedagogická fakulta v Plzni, s. 36‒45.
HUBÁČEK, Jaroslav (1982): O zvukové stránce českého jazyka. 2., doplněné vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 151 s.
HUBÁČEK, Jaroslav (1983): Jak mluvit a přednášet. Ostrava: Profil. 155 s.
HUBÁČEK, Jaroslav (1983): Vlastní jména a slangy. In Sborník prací Pedagogické fakulty v Ostravě, D‒19. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s. 215‒218.
HUBÁČEK, Jaroslav (1985): Úvod do stylistiky českého jazyka. Ostrava: Pedagogická fakulta v Ostravě. 123 s.
HUBÁČEK, Jaroslav (1986): K problematice slovní zásoby slangů. In Dialektologický zborník II. Prešov: FF UPJŠ, s. 59‒67.
HUBÁČEK, Jaroslav (1987): K problematice slangů v české a slovenské lingvistické tradici. Slavica Pragensia, XXX, s. 193‒197.
HUBÁČEK, Jaroslav (1987): K vnitřní diferenciaci slangu. In Sborník přednášek z III. konference o slangu a argotu v Plzni 1984. Plzeň: Pedagogická fakulta v Plzni, s. 12‒19.
HUBÁČEK, Jaroslav (1987): Poznámky k frazeologii českých slangů. In Frazeológia v teorii a praxi. Nitra: Pedagogická fakulta v Nitře, s. 77‒85.
HUBÁČEK, Jaroslav (1988): Chrématonyma v železničářském slangu. In Onomastika a škola. Brno: Masarykova univerzita, s. 138‒144.
HUBÁČEK, Jaroslav (1988): Malý slovník českých slangů. Ostrava: Profil. 189 s.
HUBÁČEK, Jaroslav (1990): Český jazyk pro studující učitelství v 1.‒4. ročníku základní školy. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 283 s. (spoluautoři
O. Roztočilová, J. Svobodová, I. Večeřová)
HUBÁČEK, Jaroslav (1990): Rétorické minimum pro studenty učitelství. Ostrava: Pedagogická fakulta v Ostravě. 156 s.
HUBÁČEK, Jaroslav (1990): Zur Methodologie der Slangforschung. Problems of Sociolinguistics, 1, s. 150‒156.
HUBÁČEK, Jaroslav (1994): K jazyku organizačních směrnic.In Termina 94. Liberec: Technická univerzita v Liberci, s. 98‒103.
HUBÁČEK, Jaroslav (1994): K stylistické příznakovosti lexikálních jednotek
z hlediska sociální motivace. In Sborník prací Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Ostrava: Ostravská univerzita, s. 7‒13.
HUBÁČEK, Jaroslav (1994): Monografie o českém argotu. Naše řeč, 77, č. 5, s. 267‒269.
HUBÁČEK, Jaroslav (1995): K aktuálnosti zkoumání sociolektů, zejména slangu.
In Sborník přednášek z V. konference o slangu a argotu v Plzni 1995. Plzeň: Západočeská univerzita, s. 18‒21.
HUBÁČEK, Jaroslav (1995): K chápání pojmu slang v české tradici. Studia Slavica, 2, s. 27‒31.
HUBÁČEK, Jaroslav (1995): Ke specifice mluvených projevů v pracovním a zájmovém prostředí. In K diferenciaci současného mluveného jazyka. Ostrava: Ostravská univerzita, s. 128‒131.
HUBÁČEK, Jaroslav (1995): Železničářský slang. In Osudový vlak. Praha: Nakladatelství a vydavatelství NN (III), s. 101‒106.
HUBÁČEK, Jaroslav (1996): Čeština pro učitele. Opava: Optys, 1996. 303 s. (spoluautorky E. Jandová, J. Svobodová)
HUBÁČEK, Jaroslav (1996): Klady a zápory vysokoškolských skript. In Učební text ‒ jeho funkce, produkce, percepce a interpretace. Praha: Univerzita Karlova, s. 50‒53.
HUBÁČEK, Jaroslav (1996): K tvoření názvů přechýlených. In Žena ‒ jazyk ‒ literatura. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, s. 271‒273.
HUBÁČEK, Jaroslav (1996): Metaforizace ve slanzích. In Sborník prací Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Ostrava: Ostravská univerzita, s. 139‒157.
HUBÁČEK, Jaroslav (1996): Tvoření slov v češtině. Ostrava: Ostravská univerzita.
42 s.
HUBÁČEK, Jaroslav (1997): Mluvená čeština na Moravě. Ostrava: Ostravská univerzita. 171 s. (spoluautoři I. Bogoczová, D. Davidová, K. Fic, J. Chloupek,
E. Jandová)
HUBÁČEK, Jaroslav (1997): Slovesa pohybu v slangových frazeologismech. Čeština doma a ve světě, č. 1, s. 42‒44.
HUBÁČEK, Jaroslav (1997): Specifické lexikální prostředky v pracovní a zájmové komunikaci. In Retrospektívne a perspektívne pohľady na jazykovú komunikáciu. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela, s. 196‒198.
HUBÁČEK, Jaroslav (1998): Čeština pro učitele. 2. vydání. Opava: VadeMecum, 1998. 303 s. (spoluautorky E. Jandová, J. Svobodová)
HUBÁČEK, Jaroslav (1998): K aktuálním problémům české sociální dialektologie.
In Sborník přednášek z VI. konference o slangu a argotu v Plzni 1998. Plzeň: Západočeská univerzita, s. 5‒8.
HUBÁČEK, Jaroslav (1998): Nekonvenčně o současné češtině. Český jazyk a literatura, 48, č. 5‒6, s. 139‒141.
HUBÁČEK, Jaroslav (1999): Jak napsat odborný text. Český jazyk a literatura, 50,
č. 9‒10, s. 254‒255.
HUBÁČEK, Jaroslav (1999): K využití metaforizace ve spisovné češtině a v českých slanzích. In Sborník prací Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Ostrava: Ostravská univerzita, s. 7‒10.
HUBÁČEK, Jaroslav (1999): K základním pojmům tzv. sociální dialektologie. In Čeština ‒ univerzália a specifika. Brno: Masarykova univerzita, s. 101‒105.
HUBÁČEK, Jaroslav (2000): O humoru sociolektismů. In Sborník prací Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Ostrava: Ostravská univerzita, s. 49‒52.
HUBÁČEK, Jaroslav (2000): Od samotažnice či parochodu k lokomotivě. K počátkům železničářského slangu. Čeština doma a ve světě, č. 3, s. 138‒145.
HUBÁČEK, Jaroslav (2000): Sociolekty a stylistika. Stylistyka, IX, s. 201‒208.
HUBÁČEK, Jaroslav (2001): Ke vzniku a současnému stavu sociolektů.In Konec a začátek v jazyce a literatuře. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, s. 89‒90.
HUBÁČEK, Jaroslav (2001): K vývojovým tendencím současné české slovní zásoby. In Język i literatura czeska u schyłku XX wieku. Wałbrzych: Wydawnictwo Paǹstwowej Wyższej Szkoły Zawodowej w Wałbrzychu, s. 107‒112.
HUBÁČEK, Jaroslav (2001): Naše a cizí v sociolektech. In Naše a cizí v interetnické a interpersonální jazykové komunikaci. Ostrava: Ostravská univerzita, s. 41‒44.
HUBÁČEK, Jaroslav (2001): Nově o reklamě. Jazykovědné aktuality, 38, č. l‒2,
s. 30‒31.
HUBÁČEK, Jaroslav (2002): Čeština pro učitele. 3. vydání. Opava: VadeMecum.
323 s. (spoluautorky E. Jandová, J. Svobodová)
HUBÁČEK, Jaroslav (2002): K synonymii v sociolektech. Studia Slavica, VI, s. 99‒101.
HUBÁČEK, Jaroslav (2002): Onomaziologické postupy v sociolektech. In Čeština ‒ univerzália a specifika. Brno: Masarykova univerzita, s. 237‒242.
HUBÁČEK, Jaroslav (2002): Slang (heslo). Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové noviny, s. 405‒406.
HUBÁČEK, Jaroslav (2002): Zvláštní způsoby derivace v sociolektech. In Usta ad Albim Bohemica. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, s. 33‒34.
HUBÁČEK, Jaroslav (2003): Synonymie ve slanzích. In Sborník prací Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity. Opava: Slezská univerzita, s. 206‒214.
HUBÁČEK, Jaroslav (2003): Výběrový slovník českých slangů. Ostrava: Ostravská univerzita. 250 s.
HUBÁČEK, Jaroslav (2004): Církevní zpěv jako komunikační prostředek. Studia Slavica,VIII, s. 257‒269.
HUBÁČEK, Jaroslav (2004): Dva pohledy na železniční názvosloví. In Sborník prací Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Ostrava: Ostravská univerzita, s. 23‒28.
HUBÁČEK, Jaroslav (2004): Ke vztahu spisovné češtiny a sociolektů. In Spisovnost a nespisovnost ‒ zdroje, proměny a perspektivy. Brno: Masarykova univerzita, s. 40‒43.
HUBÁČEK, Jaroslav (2004): Variantnost církevních písní. Bohemistyka, č. 2, s. 81‒87.
HUBÁČEK, Jaroslav (2005): K současné české slovní zásobě. In Západoslovanské jazyky v 21. storočí. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela, s. 50‒58.
HUBÁČEK, Jaroslav (2005): Náboženská píseň. In Sborník prací Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Ostrava: Ostravská univerzita, s. 109‒117.
HUBÁČEK, Jaroslav (2005): Onomaziologická motivace sociolektismů.
In Západoslovanské jazyky v 21. století. Ostrava: Ostravská univerzita, s. 71‒77.
HUBÁČEK, Jaroslav (2005): Procesy onomazjologiczne i ich produktywność. System leksykalny języka czeskiego. In Rozwój języka czeskiego po aksamitnej rewolucji. Racibórz: Paǹstwowa Wyższa Szkoła Zawodowa v Raciborzu, s. 94‒116 a 135‒148.
HUBÁČEK, Jaroslav (2005): Regionalismy v současné běžné české slovní zásobě. Bohemistyka, č. 2, s. 109‒116.
HUBÁČEK, Jaroslav (2004): Sémantika slova čas. In Čas v jazyce a literatuře. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, s. 47‒49.
HUBÁČEK, Jaroslav (2005): Železničářské sociolektismy vzniklé metaforizací.
In Profesor Klimeš jubilující. Plzeň: Západočeská univerzita, s. 99‒103.
HUBÁČEK, Jaroslav (2006): České humorné lexikalismy v publicistice a
v sociolektech. In Komunikace ‒ styl ‒ text. České Budějovice: Jihočeská univerzita,
s. 83‒86.
HUBÁČEK, Jaroslav (2004): K demokratizaci současné češtiny. In Translatologica Ostraviensia. Ostrava: Ostravská univerzita, s. 5‒10.
HUBÁČEK, Jaroslav (2006): K demokratizaci současné češtiny. Český jazyk a literatura v interakci. Racibórz: Paǹstwowa Wyższa Szkoła Zawodowa v Raciborzu,
s. 59‒64.
HUBÁČEK, Jaroslav (2006): K metaforizaci v sociolektech. In Pocta E. Mrhačové. Ostrava: Ostravská univerzita, s. 107‒110.
HUBÁČEK, Jaroslav (2006): Nominální frazémy v sociolektech. In Teorie a empirie (Bichla pro Krčmovó). Brno: Masarykova univerzita, s. 227‒229.
HUBÁČEK, Jaroslav (2006): O železničářském slangu. Revue Rozrazil, 1, č. 3, s. 47‒52.
HUBÁČEK, Jaroslav (2007): Názvy živočichů a částí jejich těla v roli sociolektismů
(k metaforizaci v sociolektech). In Co všechno slovo znamená. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, s. 127‒131.
HUBÁČEK, Jaroslav (2008): K současnému stavu zkoumání sociolektů. In Sborník přednášek z 8. konference o slangu a argotu v Plzni 2008. Plzeň: Západočeská univerzita, 2008, s. 4‒7.
HUBÁČEK, Jaroslav (2008): Literatura o českých sociolektech (zejména o slanzích). Studia Slavica, XII, s. 208‒220.
HUBÁČEK, Jaroslav (2008): Metaforické názvy v sociolektech. Bohemistyka, č. 1‒4, s. 229‒264.
HUBÁČEK, Jaroslav (2012): Kapitoly o sociolektech a sociolektologii. Poznań: Instytut Filologii Słowiańskiej, Uniwersytet im. Adama Mickiewicza w Poznaniu. 122 s.

Zprávy

Jazykovědné

HUBÁČEK, Jaroslav (1979): Konference o slangu. Slovo a slovesnost, 40, č. 1, s. 76.
HUBÁČEK, Jaroslav (1985): III. plzeňská konference o slangu a argotu. Slovo a slovesnost, 46, č. 2, s. 174‒175.
HUBÁČEK, Jaroslav (1989): IV. plzeňská konference o slangu a argotu. Slovo a slovesnost, 50, č. 1, s. 77‒78.

Obecné

HUBÁČEK, Jaroslav (1995): K problémům nově vzniklé univerzity. In Univerzity na prahu nového tisíciletí II. Brno: Masarykova univerzita, s. 323‒325.
HUBÁČEK, Jaroslav (1997): Ke vzniku a počátkům rozvoje Ostravské univerzity. In Ostrava 18. Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska. Ostrava: Tilia,
s. 233‒243.
HUBÁČEK, Jaroslav (2001): Deset roků Ostravské univerzity. Vlastivědné listy, č. 1, s. 11‒14.

Život a životní jubilea

BAYEROVÁ, Naděžda (1999): K životnímu jubileu Jaroslava Hubáčka. Naše řeč, 82, č. 1, s. 48–50.
RADKOVÁ, Lucie (2009): Jubilant Jaroslav Hubáček. Český jazyk a literatura, 59,
č. 5, s. 241‒243.
BOLKOVÁ, Jana (2020): Zemřel profesor Jaroslav Hubáček, první rektor Ostravské univerzity. OU@live živý online magazín Ostravské univerzity, 1. 2. 2020. [online; cit. 2020-03-15].

RADKOVÁ, Lucie (2020): Vzpomínka na profesora Jaroslava Hubáčka. Časopis pro moderní filologii, 102, č. 1, s. 144‒145.